masáže

V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“. Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a který se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Švédská masáž se v západních kulturách považuje za základní formu masáže. Využívá různé typy tření a hnětení; využívá se hlavně na ošetření bolestí zad, namožených svalů, nespavosti a problémů spojených se stresem. Klient při masáži leží na stole nebo sedí na židli a jeho tělo je přikryto ručníkem, což mimo jiné pomáhá zvyšovat tělesnou teplotu. Masáž může být zaměřena buď na konkrétní část těla nebo na tělo jako celek.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají. Je to díky svébytnosti masérů, kteří se postupem své praxe vyvíjejí, studují různé masážní techniky, či terapeutické metody, jejichž pochopení vnáší osobitost do pojetí masáže masérem.